Začnu tím, že v Čechách je vždycky všechno trochu jinak. Nesourodá tatrovácká společnost bude ochuzena o Jamal Tomáše Vrátného. Asi chce obměnit loňský program: Silkway ano, Dakar ne, v obráceném pořadí.
Ani se nedivím, čtyřicátý Dakar je velké lákadlo, ale dva takhle náročné projekty jsou, přeci jenom, velké sousto i pro zámožné týmy.
Účast Martina Kolomého a Aleše Lopraise je tutová (oba s našimi motory Gyrtech), zůstává jenom tajemstvím, kdo s nimi bude sedět v kabině. Šušká se lecos a bude to možná menší překvapení. Já tam nebudu, což žádné překvapení není. Ostatně Kolomajz prohlásil, že by se mnou jel pouze s plnou mocí z mé strany, že mě může vrátit domů v dřevěné truhle. To se trochu vytahuje, ale stav mé páteře mu dává částečně za pravdu.
Tak ale co s tou tratí?! Devět a půl tisíce kilometrů, z čehož je 4.500 km rychlostních vložek, tomu se říká maratón. Není to možná tak drastická mlátička jako v Jižní Americe, ale točení volantem si piloti užijí. Ještě víc si užijí navigátoři. Všechny tyhle rusko-asijské závody jsou totiž navigační lahůdkou. Kolejemi rozježděné louky a step bez orientačních bodů, umožňují pořadateli zamotat hlavu i těm nejzkušenějším. I počasí tady hraje svoji roli podobně jako pod Andami. Bude-li v jižním Rusku, v Kazachstánu a v severní Číně hodně pršet, tak „potěšpánbůh.“ Párkrát jsme to tam už zažili.
Z Moskvy do hlavního města Čuvačů s roztomilým jménem Čebochcáry se toho moc nevymyslí. 60 kilometrů po louce. Do Ufy to samé, jenom trochu delší, 150 km rychlostky. Pozor! To není kilometráž denní etapy. Z Moskvy do Ufy je to celkem tisíc kilometrů, tedy převážně otrava po nekonečných přejezdech. To je ta nepříjemná část soutěže.
Z Ufy do Kustanay, což už je v Kazachstánu, to začne!
První velká etapa (320 km R.Z.) se asi odjede ještě v Rusku po něčem, co se jmenuje celiny. Je to původně step rozoraná na „úrodná“ pole v nějakém bolševickém záchvatu sociálního inženýrství. Z polí tam většinou zůstaly jenom rezavé pozůstatky traktorů a taky bahno. Hodně bahna!
Z Kustanay do Astany, nového hlavního města Katachstánu se pojede skoro tisíc kilometrů. Dvě rychlostky o celkově kilometráži téměř 400 km vložené do téhle dálky tvoří asi nejdelší etapu soutěže. Je to na jeden den opravdu hodně, a tak to asi bude kalup v rovinaté stepi. Tady začnou ty zmíněné navigační problémy. Čím rychlejší etapa, tím větší ztráta při bloudění.
Takhle budou v podstatě vypadat i následující dvě kazašské etapy, jenom ta poslední do Urdzharu bude trochu zamotanější a objeví se i první písky. Stovky kilometrů přejezdů a docela dlouhé rychlostní vložky.
Pouhých 100 km R.Z. následující den znamená, že se jede přes hranice a to bývá vždycky časově náročné. Karamai už je v Číně, ale jestli se ta stovka závodních kilometrů jede na té či oné straně hranice zatím nevím. V každém případě to bude znamenat konec „pohodlných“ stepí a začátek kopečků a křoví.
Na Čínu se podíváme příště a snad taky budeme znát definitivní českou sestavu.
/Blog Josefa Kaliny, BUGGYRA media, http://www.buggyra.com/