Ten třicátý devátý ročník byl nepovedený a typicky dakarského na něm bylo jenom to velké trápení lidí.

O to napínavějším se stalo čekání na projekt příštího závodu, který bude navíc jubilejní a tak trochu spásný pro pošramocenou pověst slavné akce.  Detaily se samozřejmě objeví až někdy na podzim, ale organizace A.S.O. dělá všechno proto, aby trpký dojem z minulého ročníku přehlušila bombastickým výhledem na rok 2018.

Ve hře jsou počty soutěžících, jejich sponzorů a zájem médií, prostě prachy. Jenomže ošvindlovat to nejde tak snadno, všichni posledně jmenovaní už to totiž zažili, a tak museli Francouzi něco vymyslet.

Celkem vzato, to podle mého názoru vzali za správný konec spočívající v následujícím:

•  Začali brzy! Ani takto přibližná informace o trati zatím v minulosti nebývala zveřejňována už v březnu.

•  Prodloužili soutěž o dvě etapy! Otázkou samozřejmě zůstává poměr kilometráže přejezdů a rychlostních vložek, takzvaných „speciál“, což byl hlavní důvod skandálu v roce 2016. Cestování po rozmoklých vysokohorských silnicích může být docela dobrodružné pro turisty, ale závodníci jsou tam kvůli něčemu jinému.

•  ASO umandelilo Peru, což je jednoznačně pozitivní zpráva.

•  Do trasy zařadili dva pouštní dunové okruhy v peruánské Atacamě hned na začátek soutěže a to bude hodně napínavé.

•  Na závěr vymysleli atraktivní poslední etapu v podobě okruhu v kopcích u Cordoby, čímž se vyhnuli nudným dojezdům v rovinách kolem Buenos Aires.

Potud zajímavá pozitiva.

V jednom únorovém článku pro Playboy Speciál jsem si dovolil takové fiktivní a podle mého názoru ideální naplánování trasy, a potěšilo mě, že alespoň na začátku jsem se s organizátory shodl. Dál už bohužel ne! Doufal jsem totiž v dohodu s Chile, ale tu Frantíci nepřemluvili. Škoda! Bez Chile se do Argentiny nedá jinudy než přes tu nešťastnou Bolívii. Pořadatel tam sice zařadil jenom dvě celé a dvě půl etapy, ale i tak to bude sázka do loterie velehorského počasí. Motanice ve čtyřtisícových výškách se prostě bude, už po čtvrté opakovat a to určitě není velkým lákadlem pro potenciální účastníky. Pokud bude trochu pršet, bude to dobrodružné. Pokud bude pršet hodně (a padat sníh a kroupy), stane se z bolivijských etap další nekonečný přejezd, kdy jediným trumfem v závodě bude schopnost pojízdných doprovodných dílen držet krok se svými svěřenci, což je nesporná výhoda velkých továrních týmů.

Argentina bude obtížná

– i když i tam je nutno počítat se stovkami kilometrů přejezdů. Tady si pořadatelé budou chtít zchladit žáhu a napravit reputaci. Horské pisty kolem Salty a rozbité, prašné polopouště kolem Belemu, Chilechita a St. Juanu, to je to pravé dakarské trápení. Navíc se vsadím, že letošní navigační ‘prasečinky’ se budou opakovat v míře nebývalé. Jako kdybych slyšel Marca Comu, stavitele trati: „stěžujete si, že Dakar už není co býval, tak uvidíte!“

Příště bych si dovolil teoretizovat o jednotlivých etapách tak jak znám tamní krajinu a terén, což je vždycky takové věštění ze skleněné koule.

/Blog Josefa Kaliny, BUGGYRA media, http://www.buggyra.com/