Letošní comeback Davida Vršeckého na evropské okruhy nemůže být po více, než roční pauze, stylovější.

Právě na Nürbugringu totiž slavil v sezóně 2003 své vůbec první pohárové vítězství. Přestože David nepatří mezi sběratele vzpomínek, na první vítězství a to, co triumfu předcházelo, nezapomíná.

„Dva týdny předtím se jelo v Nogaru v šíleném vedru. Vyhrál Gerd, já dojel druhý. Vzhledem k tomu, že Martin Koloc zrušil na začátku sezóny týmovou režii, zkoušel jsem na Gerda v mezích zdravého rozumu útočit a usoudil jsem, že by to někdy mohlo vyjít.“

S Nürburgringem ale David ve svých vítězných kalkulacích příliš nepočítal

Jednalo se totiž o domácí okruh Gerda Körbera, navíc pravidelně pršelo a David, mokrý okruh vůbec nemusel. „Nebyl jsem pod sebemenším tlakem a zajel druhý nejlepší čas v měřáku. Vedl jsem dlouho v kvalifikaci, která se tenkrát jela na poloviční počet kol, až ke konci jsem ale udělal chybu, té využil Antonio Albacete, který jel taky na Buggyře. Byl hodně rychlý, ale občas chyboval, před hlavním závodem jsem si na něj docela věřil.“

Davidův optimismus ovšem výrazně nahlodaly povětrnostní podmínky, nad Nürburgringem se začala stahovat zlověstná mračna, po chvíli přišel déšť. „Šel jsem do závodu s tím, že to nějak dopadne. Hned na startu jsem předjel Antonia a šel do vedení. Taktika byla jasná, jet co to dá a počítat s tím, že Antonio za mnou udrží Gerda pokud možno, co nejdéle. V polovině závodu šel ovšem Gerd před něj, do toho stále více pršelo.“

Vzhledem k tomu, že Gerd Körber obhajoval titul, v depu se očekávala výměna pozici

„Najednou jsem ale ve vysílačce zaslechl Martina Koloce, který říkal velmi srozumitelně něco ve smyslu, že každý jedeme na sebe, chce minimálně double a nepřeje si žádnou kolizi mezi jezdci.“ Zbytek závodu tak bylo o Körberově útočení a Vršeckého brilantní defenzivě. „Mít Gerda na vodě ve zpětném zrcátku je strašné a nesmírně motivující zároveň. Po závodě vyšlo najevo, že na Nürburgringu ještě nikdy nevyhrál, takže do toho šel, hlava, nehlava. V posledním kole jsem ale věděl, že pokud neodejde technika, tak vyhraju.“

Zatímco David skončil po vítězství mezi nadšenými mechaniky, Gerd se zchladil v depu. „Asi ho štvalo, že prohrál se svým žákem zrovna doma, ale dal se rychle dohromady. Na stupních vítězů byli pouze jezdci na Buggyrách. Neopakovatelný pocit.“

/BUGGYRA media, Petr Bošnakov, http://www.buggyra.com/